Witaj GOŚCIU ( Zaloguj się | Rejestracja )
 
2 Strony  1 2 > 
Reply to this topicStart new topicStart Poll

> Husytyzm w rycerstwie,
     
Dudi1000
 

Nowicjusz
Grupa: Użytkownik
Postów: 2
Nr użytkownika: 36.298

Pawe³ Dudek
Zawód: Uczeñ
 
 
post 25/10/2007, 12:29 Quote Post

Witam ,jestem nowym użytkownikiem na forum i muszę przygotować pracę nt "Husytyzm w rycerstwie".
 
User is offline  PMMini Profile Post #1

     
Anakin
 

Premier RP wg Historyków.org
********
Grupa: Przyjaciel forum
Postów: 4.355
Nr użytkownika: 1.334

 
 
post 25/10/2007, 13:26 Quote Post

jeśli chodzi o ruch husycki w Polsce proponuje zwrócić uwage na osobę Spytka III z Melsztyna i jego konfederację husycką.
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #2

     
rycymer
 

Ellentengernagyként
*********
Grupa: Przyjaciel forum
Postów: 5.900
Nr użytkownika: 30.754

 
 
post 25/10/2007, 15:03 Quote Post

Proponuję najpierw zapoznać się z tymi oto informacjami w Wikipedii:

http://pl.wikipedia.org/wiki/Utrakwiści

http://pl.wikipedia.org/wiki/Taboryci.

Te właśnie wiadomości, nie zaś samą historię ruchu hysyckiego, uważam za najistotniejsze, bowiem od nich należy przede wszystkim wyjść, by zrozumieć, czym był husytyzm wśród rycerskiej braci... wink.gif

Pozdrawiam!
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #3

     
Dudi1000
 

Nowicjusz
Grupa: Użytkownik
Postów: 2
Nr użytkownika: 36.298

Pawe³ Dudek
Zawód: Uczeñ
 
 
post 29/10/2007, 14:50 Quote Post

niestety, nie o to mi chodziło smile.gif konkretnie chciałbym wiedzieć jak rycerze podchodzili do husytyzmu, jak go traktowali i co o nim myśleli smile.gif
 
User is offline  PMMini Profile Post #4

     
Dan23
 

VI ranga
******
Grupa: Użytkownik
Postów: 1.198
Nr użytkownika: 5.531

 
 
post 21/10/2008, 12:01 Quote Post

Jakbyś mógł sprecyzować czy chodzi o Czechy czy o Polskę też ?
Różnica polega na tym że w Czechach mozna mowić o bardzo licznym udziale rycerstwa, głównie drobnego- włodyków i panoszy ale nie brakowało i tych conajmniej średnio zamożnych. I był to udział nie tylko z pobudek wrogości wobec bogactwa Kk i podjecie z nim walki w celu sekularyzacji/"sprywatyzowania" tego majątku czy stricte materialnych (chęci wzbogacenia sie ) ale napewno spora częśc czeskiego rycerstwa wzięła czynny udział w rewolucji husyckiej z najczystszej wody ideowych-religijnych przekonań. Tu Jan Żiżka z Trocnowa jest nie tylko najgłośniejszym ale i najbardziej reprezentatywnym przykładem (sam był zubożałym rycerzem który musaił szukać "chleba" na gościnsu albo jako najemnik - więcej o nim: http://www.historycy.org/index.php?showtopic=34504

A jeśli choć trochę rozumiesz po czesku to tu masz największa skarbnice wiedzy o Husytach: http://www.husitstvi.cz/
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #5

     
Jointt
 

Nowicjusz
Grupa: Użytkownik
Postów: 3
Nr użytkownika: 51.302

Piotr Predko
Zawód: Uczen
 
 
post 4/12/2008, 22:32 Quote Post

Proponował bym ci Trylogie husycką Andrzeja Sapkowskiego. Może i troche to za dużo czytania jak na jeden referat ale jest tam ciekawie ukazana zalezność między Bozymi wojownikami(Husci) a papistami.
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #6

     
Dan23
 

VI ranga
******
Grupa: Użytkownik
Postów: 1.198
Nr użytkownika: 5.531

 
 
post 5/12/2008, 8:32 Quote Post

Kilka życiorysów rycerstwa czeskiego, które bardzo aktywnie włączyło sie do walk rewolucji husyckiej po stronie "Kielicha":

1. Hynek z Kolštejna
Žil(a): před 1420 - +7.9.1427
Popis:
Český šlechtic, husitský vojevůdce.

Hynek z Kolštejna byl příslušníkem šlechtického rodu pánů z Valdštejna. Jeho genealogické zařazení je však stále diskutabilní a dokonce ani není zcela jednoznačné, zda-li Heník z Kolštejna (1401-1409), je toutéž osobou nebo přímo otec Hynkův?

Ve většině případů se psával (Hynko de Colsstain, Hynkone de Kolssteyn) po svém sídle, hradu Kolštejnu v Jeseníkách (dnešní Branná) a stejně jej nazývaly i dobové prameny včetně kronik. Na Kolštejně ale nejspíš příliš času netrávil a setrvával zde pouze příležitostně, neboť byl příliš vojensky a aktivně politicky zaneprázdněn po celých Čechách i za hranicemi.

Jak napovídají jihlavské popravčí knihy, účastnil se Hynek pravděpodobně i činnosti předhusitských bojových družin, kde získával potřebné válečné zkušenosti. Leč první zmínkou o něm zůstává z roku 1420, kdy byl přítomen v panském poselstvu ve Vratislavi (Wrocław). S nabídkou české koruny polskému králi byl na polsko-litevské misi celkem třikrát. Za svou kariéru se stal hejtmanem Jaroměře, Litoměřic (1421), Prahy nebo Slaného (1425). V letech 1423-1424 se dvakrát účastnil vojenského tažení na Moravu. Účastnil se téměř všech významných obležení a dobývání, včetně Vyšehradu r. 1420, nebo naopak neúspěšného obležení hradu v Mostě (1426). Jeho jméno figuruje jak v zemském landfrýdu (1422), tak o dva roky dříve v manifestu proti Zikmundovi. Roku 1422 byl v Praze spolu s Janem Žižkou a dalšími zvolen do panské rady devatenácti rozsudích. O rok později byl na svatohavelském sněmu jmenován za jednoho ze 12. zemských správců. Několikrát šikoval své vojsko společně s Žižkou, jindy se krátce dostal údajně i do sporu s ním. Roku 1425 musel na nedlouho dokonce čelit útokům táboritů. Dokonce na něj byl spáchán neúspěšný atentát. Završením jeho kariéry byla účast v jedné z nejvýznamnějších vítězných bitev své doby u Ústí (nad Labem) roku 1426.

Jako jeden z nejvěrnějších přátel Korybutových, po jeho zajetí, se za každou cenu prosazoval o jeho vysvobození, netušíc, že je vězněn na někdejším jeho rodovém Valdštejně. Proto byl mezi těmi, kteří v Kolíně roku 1427 osnovali přepadení Prahy a předání jí do moci Zikmundovi. Po vyzrazení se jim to však stalo osudným a Hynek byl poblíž Staroměstského náměstí v domě u Slona zavražděn lotrem Makovcem, jak jej nazývají kroniky, (Janem Makovcem z Měrunic) kterého Hynek nedlouho předtím osvobodil od šibenice.


2. Chval Řepický z Machovic

Prameny se poprvé významněji zmiňují o Chvalovi v souvislosti se skupinou Jana Žižky, která odchází koncem r 1419 z Prahy do Plzně, která se stává přechodně husitským centrem. Mezi prvními, kteří ještě před odchodem Žižky opustili Plzeň a vydali se na Tábor, byla skupina sezimoústeckých husitů v čele s Chvalem. Zde se koncem března 1420 stal vedle Žižky, Mikuláše z Husi a Zbyňka z Buchova jedním z prvních táborských hejtmanů. Později byl jednou z hlavních opor táborského seniora Mikuláše z Pelhřimova asi do doby, než se stal píseckým hejtmanem. V prosinci 1420 se Chval spolu s Žižkou a Janem Roháčem zúčastnil věroučného hádání pražských mistrů s táborskými kněžími v domě Petra Zmrzlíka. Další činnost Řepického je doložena z ledna 1421, kdy se ve Stříbře 14 dní statečně bránil Zikmundovu vojsku až do doby, kdy Zikmund odtáhl před blížícími se posilami. Čáslavského sněmu se nezúčastnil, neboť ho Žižka poslal dobývat Rábí. 11.06.1422 uznávají Chval, Žižka i Zbyněk z Buchova jménem táborské polní obce knížete Korybutoviče za zemského správce. V rozhodčí laické komisi, která posuzovala učená hádání mezi pražskými mistry a táborskými kněžími na Konopišti v červnu 1423, Chval z Machovic zastupoval tábory. V únoru 1426 se stal krajským správcem nově strukturovaného spolku v jihozápadních Čechách, jenž zahrnoval mimo jiné města Písek, Klatovy, Sušice, Domažlice a Prachatice. Pak se o něm zprávy v pramenech ztrácí až do r. 1433, kdy se pravděpodobně účastnil svatomartinského sněmu v Praze, kde byla táborská strana zastoupena právě hejtmany měst a zástupci krajů.

3. Jan Čapek ze Sán
[†1452 (?)]

O životě Jana Čapka ze Sán neexistuje žádná podrobná studie nebo odborná publikace, ačkoliv by si ji tato osobnost jistě zasloužila. První zmínka o něm pochází z července 1425. V této době již zřejmě velel sirotkům, kteří ve spolupráci s nymburskými tábory dobyli hrad Michalovice, komendu johanitů v Českém Dubu a dále města Bělá pod Bezdězem, Mimoň a Jablonné v Podještědí. Během 3. křížové výpravy vpadla do zad sirotkům slezská vojska, aby odvedla pozornost a podvázala husitské síly od hlavního směru útoku intervenčních vojsk. Jan Čapek přitáhl s hradeckou hotovostí ohroženému Náchodu na pomoc. Mezi 09.-13.08.1427 však čeští válečníci ve slezském vojsku na něj nastražili past. Předstíraným útěkem vylákali husity z hradeb a pak je zaskočili silnými zálohami. Tato epizoda svědčí o Čapkově zbrklosti i přehnaném sebevědomí, které mu nikdy nechybělo. Během neúspěšné rejsy na západní Slovensko v dubnu 1430 padl sirotčí hejtman Velek z Březnice a Jan Čapek začal asi už tehdy usilovat o toto uvolněné místo. Během výpravy do Horní Lužice byla dne 19.08.1431 pravděpodobně pod vedením Jana Čapka, stále usilujícím o post vrchního hejtmana, obsazena Luba. Z listu opavského knížete Přemka, který uzavřel roční příměří s hejtmany polních vojsk, vyplývá, že Jan Čapek ze Sán na začátku podzimu r. 1431 stál jako vrchní hejtman v čele sirotků. Během výpravy do Uher zopakoval Jan Čapek svojí chybu z bitvy u Náchoda. Stalo se tak 25.11.1431 při bitvě u Moravského Bánova s uherským vojskem a moravskými pány. Touto bitvou skončila jejich neslavná jízda do Uher. V létě r. 1432 již opět táborská a sirotčí vojska s Janem Čapkem operovala ve Slezsku. 16.06.1432 dobyli sirotci a táboři Strzelino a 02.07.1432 Olesnici. Tyto úspěchy zvýšily ochotu slezských pánů uzavřít další příměří. Jan Čapek poté ještě odjel na jednání s polským králem Vladislavem, který pro válku s řádem německých rytířů potřeboval pomoc husitských bojovníků. Spolu uzavřeli smlouvu o vzájemném spolku "proti každému národu a zvláště německému s výjimkou uherského jazyka" a 08.09. již Čapek a dočasný spojenec Otík z Lozy zaslali velmistru řádu opovědný list. V listopadu 1432 ujistil Jan Čapek Vladislavovy posly o své účasti na tažení proti řádu v příštím roce.
Výprava započala v třetí dubnové dekádě 1433, kdy sirotci směřovali dvěma proudy do Nové Marky a pruského Pomořanska. Podle nevěrohodných pramenů sirotci disponovali 5 až 7000 pěšáky, 700 jezdci a 350 válečnými vozy. Před městem Landsbergem (Gorzów Wielkopolski) se spojili s polskými jednotkami hejtmana Sudivoje z Ostrorogu. Jan Čapek velel jako vrchní hejtman celé spojené armádě a hlavní tíha výpravy ležela na jeho vojsku. Kolem 10.06.1433 dobyli Strzelec a další vystrašená města se jim začala vzdávat. Nakonec jich bylo celkem 12. Rovněž i města Myślibórz a Choszcno otevřela městské brány takřka bez boje. Na začátku třetí červnové dekády se k tažení připojil ještě vévoda Bohuslav ze Stolpy, jenž také vypověděl válku proti řádu. Město Chojnice bylo v červenci obléháno bez úspěchu, a proto sirotci Chojnici přestali obléhat a již kolem 18. srpna stáli před branami Tczewa, který padl 29.08. Tím se otevřela cesta ke Gdaňsku, 04.09. byl ještě dobyt klášter v Oliwě a sirotci pod Čapkovým velením stanuli u pobřežních vod Baltu. Příměří s řádem bylo uzavřeno 13.09. a tím bylo celé tažení zakončeno. V Čechách se sirotci objevili v říjnu s kořistí, žoldem i trofejním velbloudem, kterého obdrželi od polského krále.
Po návratu se sirotci ihned zapojili do již započatého obléhání Plzně, kde ctižádostivostí posedlý Čapek, chtěl dosáhnout vrchního velení. V listopadu a prosinci 1433 se zúčastnil náročných rokování svatomartinského sněmu v Praze, kde ostře protestoval proti návrhu ukončení obléhání Plzně. Protože se vrchního velení u Plzně v nastalé situaci nikdo nechtěl ujmout, připadla tato role právě Čapkovi. Obléhání města však nemělo úspěch, protože se vyhladovělé město podařilo zásobit. Obléhání Plzně již nemělo smysl a protože se již začala formovat panská jednota, Čapkovým úkolem bylo mobilizovat sirotčí hotovost ve východních Čechách a přivést ji na shromaždiště k Jirnům. Častým a velice diskutovaným tématem je otázka, zda u Lipan Čapek ústupem se svými jezdci ke Kolínu zradil a přispěl tak k porážce polních vojsk. Přestože chybí relevantní prameny, lze s velkou mírou pravděpodobnosti konstatovat, že Čapek se u Lipan zachoval jako protřelý profesionál, který v prohrané bitvě nechtěl zbytečně obětovat životy svých vojáků. Nelze ani doložit, že by měl Čapek eminentní zájem na tom, aby bitva byla prohrána, ba právě naopak.

4. Jan Hvězda z Vícemilic (zvaný Bzdinka)
[†1425]

Český husitský vojevůdce. Účastnil se převratu Jana Želivského roku 1421 v Praze, kde byl spolu s ním zvolen do čela pražské obce. V roce 1422 vedl Pražany proti Zikmundovi Lucemburskému, přes úspěch byl sesazen. Přidal se k Žižkovi, po jeho smrti se stal táborským hejtmanem táborů a sirotků. Marně zaútočil na Prahu. Podlehl zranění při dobývání Vožice.

5. Mikuláš z Husi a Pístného
[1375-24.12.1420]

Český šlechtic; husitský politik. Roku 1399 se stal purkrabím vyšehradské kapituly na hradě Hus, 1417 v Prachaticích. Postavil se na stranu husitského reformního hnutí, 1419 byl proto vypovězen z Prahy. 1420 zvolen prvním ze čtyř táborských hejtmanů, účastník bitvy u Vyšehradu 01.11.1420. Představitel radikálního křídla husitů.

6. Zbyněk z Buchova

Brzy z jara 1420 se stal jedním ze 4 hejtmanů (Žižka, Mikuláš z Husi, Chval z Machovic), kteří tvořili jakýsi správní orgán na Táboře s vojenskými pravomocemi. Zbyněk a Chval z Machovic zastávali funkce pobočníků resp. velitelů posádek dobytých hradů a působili postupem doby více (než Mikuláš z Husi a Žižka) na Táboře. 13. 12 1420 táboři v čele se Zbyňkem a společně s knězem Korandou, kterému se podařilo uprchnout z příběnického vězení, dobyli hrady Příběnice a Příběničky, jež byly součástí zboží Oldřicha z Rožmberka. Tyto hrady pak osadil Buchovec svojí posádkou. Na čáslavském sněmu byl Zbyněk z Buchova za táborskou stranu jmenován členem dvacetičlenné prozatímní vlády. V únoru 1422 se stal členem rozhodčí rady, která měla urovnat poměry v Praze a pozastavit teokratickou anarchii Jana Želivského a nastolit respektování práva stanoveného na čáslavském sněmu. V r. 1424 vojenská iniciativa přešla jednoznačně na stranu Jana Žižky a Zbyněk pod vlivem Chvala z Machovic mají na svědomí dočasný mocensko politický ústup táborského svazu do pozadí. Po r. 1426 se již nenachází v pramenech zprávy o tomto zakladateli táborského polní obce.

7. Jan Roháč z Dubé
[1380 - 09.09.1437]

Pocházel z velice rozvětveného rodu pánů z Dubé, erbu zavinuté střely (nezaměňovat se zkříženými ostrvemi) a jeho otcem byl patrně Ondřej z Dubé. Protože jeho zboží na Vlašimsku a v Posázaví nepatřilo zdaleka mezi největší, již před r. 1420 patřil mezi vyšehradské many, kteří v případě vojenské potřeby rozšiřovali posádku této pevnosti. Je velice pravděpodobné, že na Vyšehradě se seznámil s Janem Žižkou, nedaleko jehož domu na Novém Městě stál i dům Roháčův, a s dalšími pozdějšími husitskými spolubojovníky.
Roháčovo jméno začalo být všeobecně známé až po vypuknutí revoluce. Po bitvě na Vítkově ho zastihujeme už na táborské straně vedle Žižky, jenž ho obdařil svojí důvěrou. Po dobytí Lomnice nad Lužnicí na podzim r. 1420 Žižkovým vojskem, byl zde právě Roháč jmenován hejtmanem. Při hádáních mezi tábory a pražskými mistry ve Zmrzlíkově domě stojí pevně na pozicích táborského radikalizmu. Jako přední táborský hejtman se zúčastnil jednání památného sněmu v Čáslavi v červnu 1421. V r. 1423 ho nacházíme mezi signatáři Žižkova vojenského řádu a o rok později se Jan Roháč z Dubé zúčastnil bitvy u Malešova, a to pochopitelně na Žižkově vítězné straně.
Po Žižkově smrti hájil věrně odkaz svého nejvyššího hejtmana. Účastnil se bitvy u Ústí nad Labem v r. 1426. Ještě před touto bitvou stačil obsadit Českou Lípu, Mimoň a Bělou pod Bezdězem. Nejpozději v r. 1427 se stal čáslavským hejtmanem. Také od tohoto roku mezi sirotky Roháčova hvězda pomalu pohasíná s tím, že je uvolněn prostor pro jinou osobnost, ambiciózního Jana Čapka ze Sán. Poslední badatelské závěry to vysvětlují tím, že se Roháč odmítal identifikovat s novým nastupujícím trendem nastoleným brilantním politikem, diplomatem a vojevůdcem Prokopem Holým. U věrného Žižkova druha se patrně jednalo o fatální nepochopení situace, která nastala po r. 1425.
Přesto Roháč nabyl docela slušného majetku. Během husitské revoluce získal další panství většinou sekularizací církevního majetku, což bylo pochopitelně v časech revoluce naprosto běžné. Jednalo se o zboží v Tehově, deset vesnic v okolí Říčan a pět vesnic se statkem v Chlístovicích, těsném sousedství Sionu, hradu se starozákonním biblickým jménem. Sion se stal správním centrem chlístovického zboží a bylo odtud blízko i do Čáslavi, kde byl, jak je uvedeno výše, hejtmanem. Pro hluboce věřícího husitu věrného odkazu Husa i Žižky představoval Sion lokalitu, kde bude nadále uplatňován Boží zákon, jehož dodržování je nutnou cestou ke spáse.
Po přijetí Jihlavských kompaktát v r. 1436 musel Roháč svůj Sion vnímat jako jeden z posledních ostrůvků nejen božích bojovníků, ale i božích pravd, které byly v Basileji proměněny dle Roháče a jemu podobným za drobné. Sion měl však několik velice nezanedbatelných nedostatků. Byl spíše sídelním hradem bez věží než pevností s dobře vybudovaným fortifikačním systémem. Navíc měl nevýhodnou polohu a neměl vlastní zdroj pitné vody pro případ obležení. Svojí architekturou hrad názorně odkazuje na dobu, v níž vznikl. V r. 1436 Roháč je vlastníkem pouze chlístovického zboží a domu v Praze. Po zkrocení odbojného Hradce Králové bylo nutné se vypořádat i s Janem Roháčem, který nesmířen se stavem po vyhlášení kompaktát, začal ze Sionu vést záškodnickou válku proti svému králi. Z hlediska Zikmunda ale i tehdy platných zákonů mohl a nakonec i byl Roháč stíhán jako "zemský škůdce". Pohár trpělivosti Zikmundovi přetekl v dubnu 1437, kdy mu Roháčova družina údajně ukořistila zásilku uherského vína a stádo volů. Hejtman Hynce Ptáček z Pirkštejna se svým vojskem na počátku května přitrhl k Sionu. Navzdory nervózním královým urgencím byl hrad dobyt a následně vypálen až 06.09.1437. Jisté ohledy k Roháčovi mohl mít i sám velitel obléhatelů, a to vzhledem k údajnému příbuzenskému vztahu k majiteli hradu. 8. září byl Roháč s dalšími zajatci ze Sionu předán na Staroměstskou radnici a 9. září spolu s dalšími popraven pro šlechtice ponižujícím trestem, oběšením.

8. Jan Kolda ze Žampachu
Český šlechtic, táborský hejtman, loupeživý rytíř, dobrodruh, žoldák polského krále a straník Jagellonské kandidatury - člověk s nepochybně zajímavým životním osudem.

Tento pán erbu černé trubky ve zlatém (stříbrném?) poli se narodil nejspíše někdy na počátku 90tých let 14. století.
Měl sestru Annu provdanou za Vaňka Kordule z Dubence.
Kolda se vysvětluje jako zdrobnělina jména Mikuláš.

Před husitskou revolucí studoval na universitě jako bakalář svobodných umění.
V letech 1407-1415 se vyskytuje jako podací pán černíkovského kostela. Roku 1419 si vyprosil odúmrť v Rokytovci a Voděradech.

Znovu je o něm slyšet až za husitské revoluce, kdy se údajně roku 1427 účastnil bitvy u Tachova, v témže roce je pak jmenován v jednání mezi účastníky kališnického a katolického tábora na Žebráce.
O rok později se již aktivně účastní táborsko-sirotčího tažení do Slezska, kde cestou vypálili hrad Rychleby a dále se ubírali k dolnoslezskému městu Sobótka, nad nímž dobyli a obsadili tamní hrad na hoře Slęza. Jan Kolda byl tehdy v čele posádky s 200 jezdci a 40 pěšími; zpět se vracel na začátku července, kdy byl hrad na Slęze opět dobyt slezskými vojsky. Po návratu svědčil (1428) v příměří mezi Táborem a Oldřichem z Rožmberka.
Po neúspěšném obležení Budyšína (1429) podepsal listinu o příměří.

Na několik let se opět vytrácí z veřejného života až teprve r. 1433 získal vsi Slemeno a Těchlovice. Téže roku byl přítomen v Praze na svatomartinském sněmu a o Vánocích s jinými přepadl Choceň.

Po několika letech (1434) se na straně táborsko-sirotčí účastnil bitvy u Lipan. Ale podobně jako Čapek ze Sán nebo Ondřej Keřský jí opouští ještě před výslednou prohrou. Pak se uchyluje za svým přítelem Janem Holcem na hrad Homoli. V podmínkách smíru, uzavřených téhož roku mezi králem Zikmundem a Táborem, se mj. uvádí, že se Tábor nebude účastnit žádných akcí proti některým feudálům, včetně Jana Koldy.
Následujícího roku (1437) Jan Kolda dokonce získal od Zikmunda úrok ve vsi Lovčicích, snad odměnou za poddání se Hradce císaři, přestože jeho pád spíše směřoval k vypuknutí nové války. Jan Kolda se hned zapojil do proti-zikmundovské koalice a dobyl Náchod. Koldovi spojenci se s Janem Pardusem znovu neúspěšně pokusili o dobytí Hradce (Králové) a Litovle. Kolda, který se Náchoda po dobytí držel bezmála 20let, si z hradu udělal své ústřední sídlo a do svého predikátu často doplňoval jeho jméno.

9. Jakoubek z Vřesovic
Datum jeho narození není známo, pravděpodobně krátce před rokem 1400. Tento zchudlý šlechtic pocházel z jižní Moravy z Vřesovic. Do Čech přišel v roce 1420 a brzy po vypuknutí husitské revoluce přidal na stranu táboritů, mezi kterými si získal velmi silnou pozici a pověst skvělého válečníka. Již jeho současníci mu však vyčítali přílišnou slabost pro majetek. Po Žižkově smrti se stal jedním z táborských hejtmanů, postupně se jeho působiště přeneslo do severozápadních Čech, kde si vybudoval ohromné majetky. Stal se hejtmanem v Bílině. Zúčastnil se mimo jiné bitvy u Ústí nad Labem roku 1426, přičemž po husitském vítězství získal Ústí na deset let pod svou správu. Po bitvě hustiští velitelé zakázali brát zajatce, Jakoubek se však pokusil zachrátnit významného příslušníka šlechtického rodu Gutštejnů, aby za něj mohl získat výkupné. Gutštejn však nakonec byl stejně usmrcen a Jakoubek jen potvrdil svou pověst hamižného nepříliš charakterního člověka. Od roku 1428 sídlil ve Žluticích, kde si nechal vybudovat hrad Nevděk, z jeho dalších pevností stojí za zmínku Oltářík. Roku 1432 se v Chebu zúčastnil jednání husitů se se zástupci Basilejského koncilu, velel také husitskému výpadu do Saska. V roce 1433 bojoval až za Bavorským lesem, také vypálil klášter ve Waldsassenu. Roku 1434 neúspěšně obléhal hrad Kostomlaty, který je následujícího roku uváděn jako jeho majetek. Až do své smrti patřil mezi podporovatele Jiřího z Poděbrad.

10. Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad

Ojciec przyszłego "husyckiego" czeskiego króla.
V roce 1417 spravuje své statky Bouzov, Moravskou Třebovou a Boskovice na Moravě. Zde sídlí až do roku 1420, kdy se vydává po obdržení zvláštního listu od Pražanů na pomoc do Prahy a zde se účastní bitvy na Vyšehradě se svým přítelem Janem Žižkou z Trocnova. Je horlivým kališníkem, stává se polním velitelem a hejtmanem husitských vojsk. V roce 1421 mu poplenila Zikmundova uherská vojska, které vedl Zikmundův Pipa Vlach, statky. Ke konci života se rozešel s radikály a stal se stoupencem Pražanů a tím se dostal do rozepře s Tábory. V roce 1420 se dělí Viktorín s bratrem Hynkem o otcovské panství a to tak, že moravské statky dostává Viktorín a české zboží s majorátem jeho starší bratr Hynek. Viktorín se účastní zemských sněmů na Moravě, například v roce 1418 olomouckého sněmu, 1420 Brněnského sněmu a v roce 1421 sněm v Čáslavi. Od roku 1418 do roku 1420 se píše Viktorín pravidelně z Bouzova. V roce 1422 se účastní dobytí a obsazení královského hradu Brůmova na uherských hranicích. Poté ho zde obléhá biskup Jan Železný se svým vojskm. V letech 1421 - 3 se často zdržuje v Liticích a od roku 1423 v Pardubicích. V roce 1423 s Bořkem z Miletínka dobyl Kroměříž V roce 1427 zachránil Janu Žižkovi život a později je i přítomen při Žižkově smrti.
Również brat Viktorina - Hynek, zwany też jako Boček mladší- "od czasu do czasu" walczył po stonie husytów.


 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #7

     
Dan23
 

VI ranga
******
Grupa: Użytkownik
Postów: 1.198
Nr użytkownika: 5.531

 
 
post 5/12/2008, 19:50 Quote Post

Jeszcze kilku bardziej znaczących husyckich szlachciców/rycerzy którzy popierali i wspópracowali z Orebitami czyli tzw. Małym Taborem - wschodnio-czeskim związkiem radykalnych husytów - którzy po śmierci swego przywódcy Jana Żiżki z Trocnowa przyjeli nazwę "Sierotki":
Jan Kolúch z Vesce, Ćáslav Kaplíř ze Sulevic, Vilém Jeník z Mečkova, Jan Hertvík z Rušinova, Vilém Kostka z Postupic, Jan Žampach z Potštejna, Mikuláš starší Trčka z Lípy, Jiří z Dubé, Jan Baštín z Porostlé, Matěj Salava z Lípy, Jan Krušina z Lichtenburka, Aleš Vřešťovský z Rýzmburka, Mikuláš z Keuschberka.
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #8

     
Dan23
 

VI ranga
******
Grupa: Użytkownik
Postów: 1.198
Nr użytkownika: 5.531

 
 
post 6/12/2008, 12:35 Quote Post

Wymieniliśmy tu tylko kilkudziesięciu przedstawicieli czeskiego rycerstwa, którzy wspierali radykalny obóz husycki. Na kartach kronik i dokumentów znaleźli się oczywiście Ci bardziej znaczni – ze względu na ilość posiadanych sił i środków, zamków albo wyjątkowe zdolności dowódcze i wiedzę wojskową. Oczywiście tych dwudziestukilku wymienionych, to na pewno nie wszyscy Ci ważniejsi czy średniozamożni, „średnioważni” przedstawiciele husyckiej szlachty.
Niektórzy spośród nich to przedstawiciele możnowładczej grupa tzw. Panów (Jan Krušina z Lichtenburka, Panowie z Dube, Kostka z Postupic, Viktorín Boček, Hynek z Kolejna, Bohuslav ze Śvamberka) Ci posiadali często po kilka zamków lub obwarowanych miasteczek i mogli wystawić (oprócz zbrojnych załóg zamków) od kilkudzisieciu do nawet kilkuset zbrojnych (także własnych wasali/rycerzy z ich pocztami) do walki w polu.
Kilka razy wieksza była liczba średniozamożnego rycerstwa – którzy często posiadali po 1 mniejszym zameczku, lub obronne dwory i mogli wystawić liczne poczty (nawet do kilkudziesięciu ludzi) do walki w polu.
Pozostaje wreszcie wielka liczba (idąca co najmniej ! w setki) szarego „pospolitego” rycerstwa, które stawało w polu z kilku osobowym pocztem, a wielu z nich było wręcz biednymi tzw. „jednotarczowymi” rycerzami, którzy ruszali na wojnę sami bez pocztowych – i niczym nie różnili się od zamkowych „manów”.

Husytom - którzy posiadali dostateczna liczbę piechoty (rekrutowana głównie z mieszczan i chłopstwa) - bardzo zależało na wsparciu rycerskiej jazdy – bo tej mieli zawsze za mało.
I to zarówno tych możnych, którzy często z chłodnej kalkulacji wspierali radykałów husyckich jak i tych biedniejszych wśród których bardzo wielu równie gorąco i szczerze oddanych było rewolucyjnej idei.
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #9

     
Dan23
 

VI ranga
******
Grupa: Użytkownik
Postów: 1.198
Nr użytkownika: 5.531

 
 
post 27/02/2009, 10:11 Quote Post

Jeszcze kilka nazwisk możnych i rycerzy czeskich którzy aktywnie włączyli się do rewolucji po stronie husytów:
kalisznicy (umiarkowane skrzydło husytyzmu) - Wacłav z Jenštejna (członek poselstwa z propozycją korony czeskiej dla Jagiełły), Diviš Bořek z Miletínka (dowódca katolicko-kaliśnickej armii w bitwie pod Lipanami), Hynek z Valče .
Beneš Mokrovouský z Hustířan - najpierw bliski współpracownik Żizki i Małego Taboru - później przeszedł do obozu kaliśników i jednoty pańskiej i po tej stronie walczył pod Lipanami

Bedřich ze Strážnice - taborski ksiadz i hejtman
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #10

     
Tabula Smaragdina
 

II ranga
**
Grupa: Użytkownik
Postów: 74
Nr użytkownika: 56.859

Zawód: Uczen, obibok ;)
 
 
post 15/06/2009, 14:22 Quote Post

Zatem... Jak napisał Jointt, warto polecic Ci trylogie husycką Anrzeja Sapkowskiego:
1.Narrenturum
2.Boży Bojownicy
3.Lux perpetua

Wszystkie książi czyta się szybko. Są napisane lekkim, nieco frasobliwym językim wink.gif Poza tym, kiedy przeczytasz, zrozumiesz jaką postawę reprezentowało rycerstwo polskie jak i czeskie.
Ale, zapewne temat nieaktualny i już po referacie wink.gif
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #11

     
Mikołaj II
 

III ranga
***
Grupa: Użytkownik
Postów: 229
Nr użytkownika: 32.432

Stopień akademicki: magister
 
 
post 16/06/2009, 9:02 Quote Post

Sapkowski nie jest historykiem, tylko pisarzem-beletrystą.
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #12

     
Tabula Smaragdina
 

II ranga
**
Grupa: Użytkownik
Postów: 74
Nr użytkownika: 56.859

Zawód: Uczen, obibok ;)
 
 
post 16/06/2009, 18:28 Quote Post

Zgadzam się, nie jest. Ale, jak już zaznaczyłam, lekko i frasobliwie, pokazał jak wyglądało rycerstwo w czasie husytyzmy, prawda? Wprawdzie, w lego odbiciu, ale jeśli ktoś nie ma zielonego pojęcia o husytyźmie, ksiązką może byc wciągająca smile.gif
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #13

     
lancelot
 

Żelazna pięść
**********
Grupa: Użytkownik
Postów: 12.521
Nr użytkownika: 36.860

bogumil chruszczewski
Stopień akademicki: rebajlo
Zawód: Podstarza³y wilk
 
 
post 19/06/2009, 16:11 Quote Post

QUOTE
może byc wciągająca
może i jest, ja co prawda wolę "Wiedźmina", to furda jednak, liczy sie to, że AS nie jest naukowcem tylko autorem powieści beletrystycznych.
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #14

     
Tabula Smaragdina
 

II ranga
**
Grupa: Użytkownik
Postów: 74
Nr użytkownika: 56.859

Zawód: Uczen, obibok ;)
 
 
post 20/06/2009, 10:06 Quote Post

Jest, nie da się ukryc. Ale dla kogoś, nie lubiącego czytac np. kronik i książek typowo historycznych (co jest grzechem!!!), książka może okazac się fascynująca i ciekawa! I zachęcic do poszukania informacji na własną rękę, prawda?

Co do Wiedźmina wink.gif
Również, cała saga mi się podoba, razem z zakończeniem w "Coś się kończy coś się zaczyna" typu happy end... wink.gif
 
User is offline  PMMini ProfileEmail Poster Post #15

2 Strony  1 2 > 
1 Użytkowników czyta ten temat (1 Gości i 0 Anonimowych użytkowników)
0 Zarejestrowanych:


Topic Options
Reply to this topicStart new topic

 

 
Copyright © 2003 - 2023 Historycy.org
historycy@historycy.org, tel: 12 346-54-06

Kolokacja serwera, łącza internetowe:
Uniwersytet Marii Curie-Skłodowskiej